Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Mans gars ir vājš, manas dienas pagalam, kaps man ir klāt.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Tiešām, mēdītāji mani apstāj un uz viņu tiepšanos jāskatās manām acīm.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Galvo jel, pārstāvi Tu mani pie Sevis paša, kur tad cits man roku dos!
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Jo viņu sirdīm Tu saprašanu esi apslēpis; tāpēc Tu viņiem virsroku nedosi.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Kas savus draugus izdāvā par laupījumu, tā bērnu acis izīgs.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Bet Viņš mani darījis ļaudīm par sakāmu vārdu, ka esmu tāds, kam spļauj vaigā.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Tādēļ mana acs ir tumša no skumības, un visi mani locekļi ir kā ēna.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Taisnie par to iztrūcinājās, un nenoziedzīgais iekarst par neganto.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Bet taisnais turas pastāvīgi uz sava ceļa, un kam šķīstas rokas, pieņemas stiprumā.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Tad nu jūs visi nāciet tik atkal vien, gudra es neatradīšu jūsu starpā.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Manas dienas ir pagājušas, mani padomi iznīcināti, ko mana sirds bija kopusi.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Nakti tie sauc par dienu, un gaismu saka tuvu esam, kur tumsa klātu.
Ko man vēl gaidīt, kaps būs mans nams; tumsā es uztaisīšu savu gultu. (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
Trūdus es saucu par savu tēvu, tārpus par savu māti un māsu.
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Kur tad būs mana cerība, manu cerību, kas to redzēs?
