Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
[Spiritus meus attenuabitur; dies mei breviabuntur: et solum mihi superest sepulchrum.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Non peccavi, et in amaritudinibus moratur oculus meus.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Libera me, Domine, et pone me juxta te, et cujusvis manus pugnet contra me.
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Cor eorum longe fecisti a disciplina: propterea non exaltabuntur.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Prædam pollicetur sociis, et oculi filiorum ejus deficient.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Posuit me quasi in proverbium vulgi, et exemplum sum coram eis.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Caligavit ab indignatione oculus meus, et membra mea quasi in nihilum redacta sunt.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Stupebunt justi super hoc, et innocens contra hypocritam suscitabitur.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Et tenebit justus viam suam, et mundis manibus addet fortitudinem.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Igitur omnes vos convertimini, et venite, et non inveniam in vobis ullum sapientem.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Dies mei transierunt; cogitationes meæ dissipatæ sunt, torquentes cor meum.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Noctem verterunt in diem, et rursum post tenebras spero lucem.
Si sustinuero, infernus domus mea est, et in tenebris stravi lectulum meum. (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
Putredini dixi: Pater meus es; Mater mea, et soror mea, vermibus.
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Ubi est ergo nunc præstolatio mea? et patientiam meam quis considerat?
