Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Il mio soffio vitale si spenge, i miei giorni si estinguono, il sepolcro m’aspetta!
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Sono attorniato di schernitori e non posso chiuder occhio per via delle lor parole amare.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
O Dio, da’ un pegno, sii tu il mio mallevadore presso di te; se no, chi metterà la sua nella mia mano?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Poiché tu hai chiuso il cuor di costoro alla ragione, e però non li farai trionfare.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Chi denunzia un amico sì che diventi preda altrui, vedrà venir meno gli occhi de’ suoi figli.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Egli m’ha reso la favola dei popoli, e son divenuto un essere a cui si sputa in faccia.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
L’occhio mio si oscura pel dolore, tutte le mie membra non son più che un’ombra.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Gli uomini retti ne son colpiti di stupore, e l’innocente insorge contro l’empio;
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
ma il giusto si attiene saldo alla sua via, e chi ha le mani pure viepiù si fortifica.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Quanto a voi tutti, tornate pure, fatevi avanti, ma fra voi non troverò alcun savio.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
I miei giorni passano, i miei disegni, i disegni cari al mio cuore, sono distrutti,
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
e costoro pretendon che la notte sia giorno, che la luce sia vicina, quando tutto è buio!
Se aspetto come casa mia il soggiorno de’ morti, se già mi son fatto il letto nelle tenebre, (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
se ormai dico al sepolcro “tu sei mio padre” e ai vermi: “siete mia madre e mia sorella”,
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
dov’è dunque la mia speranza? questa speranza mia chi la può scorgere?
