Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Mein Odem ist schwach, und meine Tage sind abgekürzt; das Grab ist da.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Fürwahr, Gespött umgibt mich, und auf ihrem Hadern muß mein Auge weilen.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Sei du selber mein Bürge bei dir; wer will mich sonst vertreten?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Denn du hast ihrem Herzen den Verstand verborgen; darum wirst du ihnen den Sieg geben.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Es rühmt wohl einer seinen Freunden die Ausbeute; aber seiner Kinder Augen werden verschmachten.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Er hat mich zum Sprichwort unter den Leuten gemacht, und ich muß mir ins Angesicht speien lassen.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Mein Auge ist dunkel geworden vor Trauern, und alle meine Glieder sind wie ein Schatten.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Darüber werden die Gerechten sich entsetzen, und die Unschuldigen werden sich entrüsten gegen die Heuchler.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Aber der Gerechte wird seinen Weg behalten; und wer reine Hände hat, wird an Stärke zunehmen.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Wohlan, so kehrt euch alle her und kommt; ich werde doch keinen Weisen unter euch finden.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Meine Tage sind vergangen; meine Anschläge sind zerrissen, die mein Herz besessen haben.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Sie wollen aus der Nacht Tag machen und aus dem Tage Nacht.
Wenn ich gleich lange harre, so ist doch bei den Toten mein Haus, und in der Finsternis ist mein Bett gemacht; (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
Die Verwesung heiße ich meinen Vater und die Würmer meine Mutter und meine Schwester:
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
was soll ich denn harren? und wer achtet mein Hoffen?
