Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
"Dahin ist meine Lebenskraft, und meine Tage, die verflossen, sind für mich ebensoviel Gräber.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Wahrhaftig! Tadler sind bei mir; mein Auge muß auf ihrem Hader weilen. -
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Setz ein! Jedoch Du hast schon meinen Einsatz. Wer gäbe sonst mir Handschlag?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Ihr Herz verschlossest Du der Einsicht; drum darfst Du sie nicht triumphieren lassen.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Es hieße, Freunden einen Anteil zuerkennen, die eigenen Kinder aber darben lassen.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Zum Sprichwort macht er mich für alle Welt; wie einer, dem man ins Gesicht speit, bin ich jetzt.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Die Augen sind vor Kummer blind; wie Schatten schwindet hin mein Leib.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Die 'Frommen' staunen drüber, 'Unschuldige' jubeln über den Verruchten.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Recht fest an ihrem Wege halten die 'Gerechten', aufs neue schöpfen Kräfte diese 'Biederen'.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Wenn ihr auch allesamt herbeikommt, ich finde keinen Weisen unter euch.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Hinschwinden meine Tage; dahin sind meine Pläne, die Herzenswünsche.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Nacht macht man mir für Tag, das Licht noch dunkler als die Finsternis.
Muß ich schon in der Unterwelt auf eine Wohnung rechnen, erhalte ich mein Ruhbett in der Finsternis. (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
Und muß ich 'Vater!' zur Verwesung sagen und zum Gewürme 'Mutter!', 'Schwester!',
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
wo bleibt da meine Hoffnung? Wer kann noch Glück für mich erspähen?
