< Jób 17 >

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Mon esprit s’affaiblira, mes jours seront abrégés, et il ne me reste qu’un sépulcre.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Je n’ai pas péché, et mon œil vit au milieu des amertumes.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Délivrez-moi, Seigneur, et placez-moi auprès de vous; après cela, que la main de qui que ce soit combatte contre moi.
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Vous avez éloigné leur cœur de la science; c’est pourquoi ils ne seront pas exaltés.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Il promet du butin à ses compagnons, et les yeux de ses enfants s’éteindront.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Il m’a rendu comme le brocard du peuple, et je suis un exemple devant eux.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Mon œil s’est obscurci par l’indignation, et mes membres ont été réduits comme à rien.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Des justes seront dans la stupeur, et un innocent sera suscité contre un hypocrite.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Mais un juste garde sa voie, et celui qui a les mains pures augmentera sa force.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Ainsi, vous tous, convertissez-vous; venez, et je ne trouverai parmi vous aucun sage.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Mes jours sont passés, mes pensées se sont dissipées en tourmentant mon cœur.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Elles ont changé la nuit en jour, et encore, après les ténèbres, j’espère la lumière.
13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
Si j’attends avec patience, l’enfer sera ma maison, et c’est dans les ténèbres que j’ai préparé mon lit. (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
J’ai dit à la pourriture: Tu es mon père; et aux vers: Ma mère et ma sœur.
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Où est donc maintenant mon attente? Et ma patience, qui la considère?
16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol h7585)
Tout ce qui est en moi descendra dans le plus profond de l’enfer: penses-tu qu’au moins là il y aura repos pour moi? (Sheol h7585)

< Jób 17 >