Jób 17

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

Mon souffle se perd; mes jours s'éteignent; le tombeau m'attend!

2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

Certes, je suis entouré de railleurs, et mon œil veille toute la nuit au milieu de leurs insultes.

3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

Dépose un gage, sois ma caution auprès de toi-même; car qui voudrait répondre pour moi?

4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

Tu as fermé leur cœur à l'intelligence; c'est pourquoi tu ne les feras pas triompher.

5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

Tel livre ses amis au pillage, dont les enfants auront les yeux consumés.

6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

On a fait de moi la fable des peuples, un être à qui l'on crache au visage.

7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

Et mon œil s'est consumé de chagrin, et tous mes membres sont comme une ombre.

8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

Les hommes droits en sont consternés, et l'innocent est irrité contre l'impie.

9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

Le juste néanmoins persévère dans sa voie, et celui dont les mains sont pures redouble de constance.

10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

Mais, pour vous tous, allons, recommencez! Je ne trouverai pas un sage parmi vous.

11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

Mes jours sont passés; mes desseins, chers à mon cœur, sont renversés.

12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

Ils changent la nuit en jour; ils disent la lumière proche, en face des ténèbres!

13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)

Quand je n'attends plus pour demeure que le Sépulcre, quand j'étends ma couche dans les ténèbres, (Sheol h7585)

14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

Quand je crie au tombeau: Tu es mon père! et aux vers: Vous êtes ma mère et ma sœur!

15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

Où est donc mon espérance? Et mon espérance, qui pourrait la voir?

16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol h7585)

Elle descendra aux portes du Sépulcre, quand nous irons en-semble reposer dans la poussière! (Sheol h7585)