< Jób 17 >

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Mon souffle est corrompu, mes jours s’éteignent: pour moi sont les sépulcres!
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Les moqueurs ne sont-ils pas autour de moi, et mes yeux ne demeurent-ils pas au milieu de leurs insultes?
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Dépose, je te prie, [un gage]; cautionne-moi auprès de toi-même: qui donc frappera dans ma main?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Car tu as fermé leur cœur à l’intelligence; c’est pourquoi tu ne les élèveras pas.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Celui qui trahit ses amis pour qu’ils soient pillés, les yeux de ses fils seront consumés.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Et il a fait de moi un proverbe des peuples, et je suis devenu un homme auquel on crache au visage.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Mon œil est terni par le chagrin, et mes membres sont tous comme une ombre.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Les hommes droits en seront étonnés, et l’innocent s’élèvera contre l’impie;
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Mais le juste tiendra ferme dans sa voie, et celui qui a les mains pures croîtra en force.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Mais quant à vous tous, revenez encore, je vous prie; mais je ne trouverai pas un sage parmi vous.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Mes jours sont passés, mes desseins sont frustrés, – les plans chéris de mon cœur.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Ils font de la nuit le jour, la lumière proche en présence des ténèbres.
13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
Si j’espère, le shéol est ma maison, j’étends mon lit dans les ténèbres; (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
Je crie à la fosse: Tu es mon père! aux vers: Ma mère et ma sœur!
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Où donc est mon espoir? Et mon espoir, qui le verra?
16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol h7585)
Il descendra vers les barres du shéol, lorsque ensemble nous aurons du repos dans la poussière. (Sheol h7585)

< Jób 17 >