Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Mon souffle s’épuise, mes jours s’éteignent, il ne me reste plus que le tombeau.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Je suis environné de moqueurs, mon œil veille au milieu de leurs outrages.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
O Dieu, fais-toi auprès de toi-même ma caution: quel autre voudrait me frapper dans la main?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Car tu as fermé leur cœur à la sagesse; ne permets donc pas qu’ils s’élèvent.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Tel invite ses amis au partage, quand défaillent les yeux de ses enfants.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Il a fait de moi la risée des peuples; je suis l’homme à qui l’on crache au visage.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Mon œil est voilé par le chagrin, et tous mes membres ne sont plus qu’une ombre.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Les hommes droits en sont stupéfaits, et l’innocent s’irrite contre l’impie.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Le juste néanmoins demeure ferme dans sa voie, et qui a les mains pures redouble de courage.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Mais vous tous, revenez, venez donc; ne trouverai-je pas un sage parmi vous?
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Mes jours sont écoulés, mes projets anéantis, ces projets que caressait mon cœur.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
De la nuit ils font le jour; en face des ténèbres, ils disent que la lumière est proche!
J’ai beau attendre, le schéol est ma demeure; dans les ténèbres j’ai disposé ma couche. (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
J’ai dit à la fosse: « Tu es mon père; » aux vers: « Vous êtes ma mère et ma sœur! »
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Où est donc mon espérance? Mon espérance, qui peut la voir?
