Jób 17

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

"Minun henkeni on rikki raastettu, minun päiväni sammuvat, kalmisto on minun osani.

2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

Totisesti, pilkka piirittää minua ja silmäni täytyy yhä katsella heidän ynseilyänsä.

3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

Aseta puolestani pantti talteesi; kuka muu rupeaisi kättä lyöden minun takaajakseni?

4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

Sillä sinä olet sulkenut ymmärrykseltä heidän sydämensä; sentähden sinä et päästä heitä voitolle.

5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

Ystäviä kutsutaan osajaolle, mutta omilta lapsilta raukeavat silmät.

6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

Minut on pantu kansoille sananlaskuksi; silmille syljettäväksi minä olen tullut.

7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

Minun silmäni on hämärtynyt surusta, ja kaikki minun jäseneni ovat kuin varjo.

8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

Tästä oikeamieliset hämmästyvät, ja viatonta kuohuttaa jumalattoman meno.

9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

Mutta hurskas pysyy tiellänsä, ja se, jolla on puhtaat kädet, kasvaa voimassa.

10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

Mutta te kaikki, tulkaa jälleen tänne; en löydä minä viisasta joukostanne.

11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

Päiväni ovat menneet, rauenneet ovat aivoitukseni, mitä sydämeni ikävöitsi.

12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

Yön he tekevät päiväksi; valo muka lähenee pimeydestä.

13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)

Jos kuinka toivon, on tuonela asuntoni; minä levitän vuoteeni pimeyteen, (Sheol h7585)

14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

minä sanon haudalle: 'Sinä olet isäni', ja madoille: 'Äitini ja sisareni'.

15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

Missä on silloin minun toivoni, ja kuka saa minun toivoani katsella?

16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol h7585)

Ne astuvat alas tuonelan salpojen taa, kun yhdessä lepäämme tomussa." (Sheol h7585)