Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Mi spirit schal be maad feble; my daies schulen be maad schort, and oneli the sepulcre is left to me.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Y have not synned, and myn iye dwellith in bittirnessis.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Lord, delyuere thou me, and sette thou me bisidis thee; and the hond of ech fiyte ayens me.
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Thou hast maad the herte of hem fer fro doctryn, `ethir knowyng of treuthe; therfor thei schulen not be enhaunsid.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
He bihetith prey to felowis, and the iyen of hise sones schulen faile.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
He hath set as in to a prouerbe of the comyn puple, and his saumple bifor hem.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Myn `iye dasewide at indignacioun; and my membris ben dryuun as in to nouyt.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Iust men schulen wondre on this thing; and an innocent schal be reisid ayens an ypocrite.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
And a iust man schal holde his weie, and he schal adde strengthe to clene hondis.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Therfor alle `ye be conuertid, and come ye; and Y schal not fynde in you ony wiys man.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
My daies ben passid; my thouytis ben scaterid, turmentynge myn herte.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Tho han turned the nyyt `in to day; and eft aftir derknessis hope liyt.
If Y `susteyne, ether suffre pacientli, helle is myn hous; and Y haue arayede my bed in derknessis. (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
Y seide to rot, Thou art my fadur; and to wormes, Ye ben my modir and my sister.
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Therfor where is now myn abidyng? and who biholdith my pacience?
