Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
My breath is corrupt, my days are extinct, the graves [are ready] for me.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
[Are there] not mockers with me? and doth not my eye continue in their provocation?
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Lay down now, put me in a surety with thee; who [is] he [that] will strike hands with me?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
For thou hast hid their heart from understanding: therefore shalt thou not exalt [them].
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
He that speaketh flattery to [his] friends, even the eyes of his children shall fail.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
He hath made me also a by-word of the people; and in former time I was as a tabret.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
My eye also is dim by reason of sorrow, and all my members [are] as a shade.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Upright [men] shall be astonished at this, and the innocent shall stir up himself against the hypocrite.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
The righteous also shall hold on his way, and he that hath clean hands shall be stronger and stronger.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
But as for you all, do ye return, and come now: for I cannot find [one] wise [man] among you.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
My days are past, my purposes are broken off, [even] the thoughts of my heart.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
They change the night into day: the light [is] short because of darkness.
If I wait, the grave [is] my house: I have made my bed in the darkness. (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
I have said to corruption, Thou [art] my father: to the worm, [Thou art] my mother, and my sister.
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
And where [is] now my hope? as for my hope, who will see it?
