Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
My spirit, is broken, My days, are extinguished, Graves, are left me.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Verily there are mockers, with me! And, on their insults, mine eye doth rest.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Appoint it, I pray thee—be thou surety for me with thyself, Who is there that, on my side, can pledge himself?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
For, their heart, hast thou kept back from understanding, On this account, thou wilt not exalt them.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
He that, for a share, denounceth friends, even, the eyes of his children, shall be dim.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
But he hath set me, as the byword of peoples, And, one to be spit on in the face, do I become.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Therefore hath mine eye become dim from vexation, and, my members, are like a shadow, all of them.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Upright men shall be astounded over this, and, the innocent, against the impious, shall rouse themselves.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
That the righteous may hold on his way, and, the clean of hands, increase in strength.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
But indeed, as for them all, will ye bethink yourselves and enter into it, I pray you? Or shall I not find, among you, one who is wise?
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
My days, are past, my purposes, are broken off, the possessions of my heart!
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Night for day, they appoint, Light, is near, by reason of darkness!
If I wait for hades as my house, in darkness, have spread out my couch; (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
To corruption, have exclaimed, My father, thou! My mother! and My sister! to the worm.
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Where then would be my hope? And, as for my blessedness, who should see it!
