< Jób 17 >
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
My spirit is consumed, my days are extinct, the grave is [ready] for me.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Surely there are mockers with me, and mine eye abideth in their provocation.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Give now a pledge, be surety for me with thyself; who is there that will strike hands with me?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
For thou hast hid their heart from understanding: therefore shalt thou not exalt [them].
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
He that denounceth his friends for a prey, even the eyes of his children shall fail.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
He hath made me also a byword of the people; and I am become an open abhorring.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Mine eye also is dim by reason of sorrow, and all my members are as a shadow.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Upright men shall be astonied at this, and the innocent shall stir up himself against the godless.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Yet shall the righteous hold on his way, and he that hath clean hands shall wax stronger and stronger.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
But return ye, all of you, and come now: and I shall not find a wise man among you.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
My days are past, my purposes are broken off, even the droughts of my heart.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
They change the night into a day: the fight, [say they], is near unto the darkness.
13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol )
If I look for Sheol as mine house; if I have spread my couch in the darkness; (Sheol )
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
If I have said to corruption, Thou art my father; to the worm, [Thou art] my mother, and my sister;
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Where then is my hope? and as for my hope, who shall see it?
16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol )
It shall go down to the bars of Sheol, when once there is rest in the dust. (Sheol )