< Jób 17 >
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
My breath is exhausted; My days are at an end; The grave is ready for me.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Are not revilers before me? And doth not my eye dwell upon their provocations?
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Give a pledge, I pray thee; be thou a surety for me with thee; Who is he that will strike hands with me?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Behold, thou hast blinded their understanding; Therefore thou wilt not suffer them to prevail.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
He who delivereth up his friends as a prey, —The eyes of his children shall fail.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
He made me the by-word of the people; Yea, I have become their abhorrence.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
My eye therefore is dim with sorrow, And all my limbs are as a shadow.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Upright men will be astonished at this, And the innocent will rouse themselves against the wicked.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
The righteous will also hold on his way, And he that hath clean hands will gather strength.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
But as for you all, return, I pray! I find not yet among you one wise man.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
My days are at an end; My plans are broken off; Even the treasures of my heart.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Night hath become day to me; The light bordereth on darkness.
13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol )
Yea, I look to the grave as my home; I have made my bed in darkness. (Sheol )
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
I say to the pit, Thou art my father! And to the worm, My mother! and, My sister!
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Where then is my hope? Yea, my hope, who shall see it?
16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol )
It must go down to the bars of the under-world, As soon as there is rest for me in the dust. (Sheol )