Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
My spirit is broken, my days are cut short, the grave is ready for me.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Yet truly those that mock are with me, and on their offendings must my eye rest.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
And thou, [Creator!] attend, I pray thee, be my surety with thyself: who else is there that would strike hands with me?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
For thou hast concealed their heart against intelligence: therefore art thou not exalted [through them].
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Every one of them speaketh deceptively to his friends: may also the eyes of his children fail.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
And he hath placed me here as a by-word unto nations; and I become openly as a place of abomination.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Therefore is my eye dim from vexation, and my limbs are all of them like a shadow.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Upright men must be astonished at this, and the innocent must arouse himself against the hypocrite.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Yet will the righteous hold firmly on to his way; and he that is clean of hands will acquire additional strength.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
But all of you, do only return, and come but [to me]: and yet I shall not find among you one wise man.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
My days are past, my resolves are broken off, [even the thoughts]—the possessions of my heart.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
These would change the night into day, the light as near in the presence of darkness.—
When I hope for the nether world as my house; in the darkness have I spread my couch; (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
When I call to corruption, Thou art my father: Thou art my mother, and my sister, to the worms.
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Ay, where is then my hope? as for my hope, who will see it [fulfilled]?
