Jób 17

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

My spirit shall be wasted, my days shall be shortened, and only the grave remaineth for me.

2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

I have not sinned, and my eye abideth in bitterness.

3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

Deliver me O Lord, and set me beside thee, and let any man’s hand fight against me.

4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

Thou hast set their heart far from understanding, therefore they shall not be exalted.

5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

He promiseth a prey to his companions, and the eyes of his children shall fail.

6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

He hath made me as it were a byword of the people, and I am an example before them.

7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

My eye is dim through indignation, and my limbs are brought as it were to nothing.

8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

The just shall be astonished at this, and the innocent shall be raised up against the hypocrite.

9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

And the just man shall hold on his way, and he that hath clean hands shall be stronger and stronger.

10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

Wherefore be you all converted, and come, and I shall not find among you any wise man.

11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

My days have passed away, my thoughts are dissipated, tormenting my heart.

12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

They have turned night into day, and after darkness I hope for light again.

13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)

If I wait hell is my house, and I have made my bed in darkness. (Sheol h7585)

14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

If I have said to rottenness: Thou art my father; to worms, my mother and my sister.

15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

Where is now then my expectation, and who considereth my patience?

16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol h7585)

All that I have shall go down into the deepest pit: thinkest thou that there at least I shall have rest? (Sheol h7585)