Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
My breath is corrupt, my days are extinct, the graves are mine.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Are there not mockers around me? and doth [not] mine eye abide in their provocation?
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Lay down now [a pledge], be thou surety for me with thyself: who is he that striketh hands with me?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
For thou hast hidden their heart from understanding; therefore thou wilt not exalt [them].
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
He that betrayeth friends for a prey — even the eyes of his children shall fail.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
And he hath made me a proverb of the peoples; and I am become one to be spit on in the face.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
And mine eye is dim by reason of grief, and all my members are as a shadow.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Upright men [shall be] astonished at this, and the innocent shall be stirred up against the ungodly;
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
But the righteous shall hold on his way, and he that hath clean hands shall increase in strength.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
But as for you all, pray come on again; and I shall not find one wise man among you.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
My days are past, my purposes are broken off, the cherished thoughts of my heart.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
They change the night into day; the light [they imagine] near in presence of the darkness.
If I wait, Sheol is my house; I spread my bed in the darkness: (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
I cry to the grave, Thou art my father! to the worm, My mother, and my sister!
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
And where is then my hope? yea, my hope, who shall see it?
