Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Min Aand er brudt, mine Dage ere udslukkede, Gravene vente mig.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Er der ikke Spot omkring mig, og maa mit Øje ikke dvæle ved deres Genstridighed?
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Kære, stil mig Borgen hos dig, lov for mig; hvo er der ellers, der giver mig Haandslag?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Thi du har lukket deres Hjerte for Indsigt, derfor skal du ikke ophøje dem.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Man byder Venner ud til Bytte, og deres Børns Øjne hentæres.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Men han har stillet mig til at være et Ordsprog iblandt Folkene, og jeg er bleven som den, man spytter i Ansigtet.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Derfor er mit Øje mørkt af Harm, og alle mine Lemmer ere som en Skygge.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
For sligt maa de oprigtige forskrækkes, og den uskyldige harmes over den vanhellige.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Dog holder den retfærdige fast ved sin Vej, og den, som har rene Hænder, faar mere Styrke.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Men I, kommer kun alle frem igen, og jeg vil dog ikke finde en viis iblandt eder.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Mine Dage ere gangne forbi; oprykkede ere mine Tanker, hvilke mit Hjerte besad.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
De gøre Nat til Dag; og Lyset skal være nær, naar Mørket kommer.
Dersom jeg end forventer noget, da er det Graven som min Bolig; jeg har redet mit Leje i Mørket. (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
Jeg har raabt til Graven: Du er min Fader! til Ormen: Min Moder og min Søster!
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Hvor skulde da min Forventelse være? ja min Forventelse — hvo skuer den?
