< Jób 17 >

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Ka hringnae hah a kâbawng teh, ka hninnaw hai aloum toe. Kai hanelah phuen hai coungkacoe lah ao toe.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Ka panuikhai e hah kai koe awm awh hoeh maw. Ka lung ka khuek sak e lawk ka mit a um nahoehmaw.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Nama dueng lahoi kai hanelah, lawkkamnae hah sak, kut na ka man e teh api han namaw.
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Bangkongtetpawiteh, panuethainae dawk hoi, a lungthin hah na hro. Hatdawkvah ahnimouh teh, na rasangsak mahoeh.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
A huiko koe dumnae hoi oupnae lawk ka dei e teh, a canaw e mit totouh a mawm han.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Hateiteh, tamimaya koe kâpankhai rumram hanelah na sak teh, ahnimae hmalah tamtui pathasin rumram hanelah ka o.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Ka lungmathoenae kecu dawk ka mit totouh a mawm teh, ka takthai pueng heh tâhlip rumram la ao.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Tamikalannaw ni hetheh kângairu ati awh han, kayonhoehe taminaw ni cathutlaipa e taminaw a taran awh han.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Hateiteh, tamikalan ni a lamthung hah a kuet vaiteh, ka thoung e kut ka tawn e teh hoe a thao han.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Hateiteh, abuemlahoi pahren lahoi bout ban awh. Bangkongtetpawiteh, nangmouh thung dawkvah tamilungkaang ka hmawt pawm mahoeh.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Ka hninnaw hai aloum toe. Ka lungthung hoi ka pouk teh, ka noe e naw hai ayawmyin lah doeh ao.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Tangmin hah kanîthun lah a kâthungsak teh, khohmo thung hai angnae a hnai toe ati awh.
13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
Phuen hah ka im patetlah ka ring teh, hmonae thung vah ikhun ka sak pawiteh, (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
rawkphainae hah apa doeh ka ti teh, tangraet koe nang teh anu hoi ka tawncanu doeh ka tetpawiteh,
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
ka ngaihawinae teh, nâ lah maw ao vai, ka ngaihawinae teh, apinimaw a hmu.
16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol h7585)
Duenae kho takhang koe lah, a kamleng awh vaiteh, vaiphu dawk rei ka kâhat han namaw, telah ati. (Sheol h7585)

< Jób 17 >