< Jób 17 >
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
Ka hinghaih amro boeh moe, kai ih aninawk doeh laemh boeh; taprong mah ang zing kong boeh.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Nihcae mah kai ang pahnui o thuih na ai maw? Ang pahrue o haih to ka mik mah hnuk toepsoep na ai maw?
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Vaihi kai han kacak lokkamhaih to na paek ah, mi hoiah maw ban kang sinh hoi han?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
Nihcae panoekhaih palung mik na maengsak boeh; to pongah nihcae to pakoeh hmah.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
Ampui aling kami loe, a caanawk mikmaeng pae tih.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
Kaminawk mah kasae thuih hanah anih mah ang suek, kai loe minawk mah mikhmai ah tamtui pathoih ih kami ah ka oh.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Palungset loiah ka mik amtueng ai boeh, ka takpum boih tahlip baktiah ni oh boeh.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Toenghaih hoi khosah kaminawk loe hae hmuen pongah dawnrai o tih, zaehaih tawn ai kaminawk loe angsah cop kaminawk nuiah palungphui o tih.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Toe katoeng kami loe a caehhaih loklam ah caeh poe ueloe, ban ciim kami loe thacak aep aep tih.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
Nangcae thungah palungha kami maeto doeh ka hnu ai pongah, vaihi amlaem o boih lai ah.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
Kai ih aninawk loe laemh boeh moe, ka sak atimhaih hoi palung thungah ka poek ih hmuen doeh amro ving boeh.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Hae kaminawk mah aqum to khodai ah paqoi o moe, khoving naah khodai loe zoi boeh, tiah thuih o.
13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol )
Taprong loe kai ih im ni, tiah ka zing; vinghaih thungah iihhaih kahni to ka baih. (Sheol )
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
Amrohaih khaeah, Nang loe kam pa ni, tiah ka naa; sadong khaeah, Nang loe kam no hoi ka tanu ah na oh, tiah ka naa.
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Vaihi ka oephaih naa ah maw oh? Mi mah maw ka oephaih to hnu tih?
16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol )
Nihcae loe kai hoi nawnto maiphu thungah anghak hanah, taprong khongkha thungah caeh o tathuk tih, tiah a naa. (Sheol )