Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Afei Hiob buae se,
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
“Mate nsɛm bebree a ɛte sɛ eyinom; na mo nyinaa moyɛ ogyamserewfo!
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
So mo kasa tenten no remma awiei ana? Dɛn na ɛhaw mo nti a mugu so regye akyinnye yi?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Anka me nso metumi akasa sɛ mo, sɛ mo na mowɔ me tebea yi mu a, anka metumi akeka nsɛm a ɛyɛ dɛ atia mo na mabu mo animtiaa.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
Nanso anka mɛhyɛ mo den; anka awerɛkyekye nsɛm a ebefi mʼanom no bɛma mo ahotɔ.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
“Nanso sɛ mekasa a ɔyaw a mete no remmrɛ ase; na sɛ mankasa nso a, ɛrennyae.
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Onyankopɔn, ampa ara woama mabrɛ woasɛe me fi pasaa.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Woakyekyere me, ama abɛyɛ adansedi; me so tew ara na ɛtew na edi adanse tia me.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Onyankopɔn tow hyɛ me so tetew me wɔ nʼabufuw mu na ɔtwɛre ne se gu me so; nea ɔne me anya no pɔkyere nʼani hwɛ me.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Nnipa bue wɔn ano di me ho fɛw; wɔbɔ me sotɔre de bu me animtiaa na wɔka wɔn ho bɔ mu de tia me.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Onyankopɔn de me ama abɔnefo watow me ato amumɔyɛfo nsam.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Na biribiara kɔ yiye ma me, nanso ɔdwerɛw me; osoo me kɔn mu, tow me hwee hɔ. Ɔde me asi nʼani so;
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
nʼagyantowfo atwa me ho ahyia, ohwirew mʼasaabo mu a wanhu me mmɔbɔ maa me bɔnwoma petee fam.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Ɔba me so bere biara; na ɔtow hyɛ me so sɛ ɔkofo.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
“Mapam atweaatam akata me were so na masie mʼanintɔn wɔ mfutuma mu.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Agyaadwotwa ama mʼani ayɛ kɔɔ; sunsuma kabii atwa mʼani ho ahyia,
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
nanso me nsa nyɛɛ basabasayɛ biara na me mpaebɔ yɛ kann.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
“Asase, nkata me mogya so; na mma me sufrɛ to ntwa da!
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Mprempren mpo, me danseni wɔ ɔsoro; me kamafo wɔ soro hɔ.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Me dimafo yɛ mʼadamfo bere a mʼaniwa tew nisu gu Onyankopɔn so yi;
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
ogyina onipa anan mu di ma no wɔ Onyankopɔn anim sɛnea obi di ma nʼadamfo no.
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
“Mfe kakraa bi akyi ansa na metu kwan akɔ koransan.
