< Jób 16 >

1 A odpovídaje Job, řekl:
Y respondió Job, y dijo:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Muchas veces he oído cosas como estas: consoladores molestos sois todos vosotros.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
¿Han de tener fin las palabras ventosas? ¿o qué te animará a responder?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
También yo hablaría como vosotros. Ojalá vuestra alma estuviera en lugar de la mía, que yo os tendría compañía en las palabras, y sobre vosotros movería mi cabeza.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
Esforzaríaos con mi boca, y la consolación de mis labios detendría el dolor.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Mas si hablo, mi dolor no cesa; y si dejo de hablar, no se aparta de mí.
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Empero ahora me ha fatigado: ha asolado toda mi compañía.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Háme arrugado: el testigo es mi magrez, que se levanta contra mí para testificar en mi rostro.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Su furor me arrebató, y me ha sido contrario: crujió sus dientes contra mí; contra mí aguzó sus ojos mi enemigo.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Abrieron contra mi su boca, hirieron mis mejillas con afrenta: contra mí se juntaron todos.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Háme entregado Dios al mentiroso, y en las manos de los impíos me hizo temblar.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Próspero estaba, y desmenuzóme; y arrebatóme por la cerviz, y despedazóme, y púsome a sí por hito.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Cercáronme sus flecheros, partió mis riñones, y no perdonó: mi hiel derramó por tierra.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Quebrantóme de quebrantamiento sobre quebrantamiento: corrió contra mí como un gigante.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Yo cosí saco sobre mi piel, y cargué mi cabeza de polvo.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Mi rostro está enlodado con lloro, y mis párpados entenebrecidos;
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Sobre no haber iniquidad en mis manos, y haber sido limpia mi oración.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
¡Oh tierra no cubras mi sangre, y no haya lugar a mi clamor!
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Por cierto aun ahora en los cielos está mi testigo, y mi testigo en las alturas.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Mis disputadores son mis amigos: mas mis ojos a Dios destilan.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
¡ Ojalá pudiese disputar el hombre con Dios, como puede con su prójimo!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Mas los años contados vendrán: y yo andaré el camino por donde no volveré.

< Jób 16 >