Jób 16

1 A odpovídaje Job, řekl:

Potem je Job odgovoril in rekel:

2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

»Slišal sem mnoge takšne stvari. Vi vsi ste bedni tolažniki.

3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

Mar bodo besede ničnosti imele konec? Ali kaj te opogumlja, da odgovarjaš?

4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

Tudi jaz bi lahko govoril, kakor delate vi. Če bi bila vaša duša namesto moje duše, bi lahko kopičil besede zoper vas in z glavo zmajeval nad vami.

5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

Toda jaz bi vas želel okrepiti s svojimi usti in premikanje mojih ustnic bi omililo vašo žalost.

6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

Čeprav govorim, moja žalost ni zmanjšana in čeprav potrpim, koliko sem olajšan?

7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

Toda sedaj me je naredil izmučenega. Vso mojo skupino si naredil zapuščeno.

8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

Napolnil si me z gubami, ki so priča zoper mene. Moja pustost vstaja v meni in pričuje v moj obraz.

9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

Trga me v svojem besu ta, ki me sovraži. Nad menoj škripa s svojimi zobmi. Moj sovražnik svoje oči ostri nad menoj.

10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

S svojimi usti so zevali vame. Grajalno so me udarili na lice. Skupaj so se zbrali zoper mene.

11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

Bog me je izročil brezbožnim in me predal v roke zlobnih.

12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

Bil sem sproščen, toda razlomil me je. Prijel me je tudi za moj vrat in me stresel na koščke in me postavil za svoje znamenje.

13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

Njegovi lokostrelci so me obdali naokoli, on mojo notranjost cepi narazen in ne prizanaša; moj žolč izliva na tla.

14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

Lomi me z vrzeljo nad vrzeljo, nadme teče kakor velikan.

15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

Sešil sem vrečevino na svoji koži in svoj rog omadeževal v prahu.

16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

Moj obraz je zapacan od joka in na mojih vekah je smrtna senca,

17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

ne zaradi kakršnekoli nepravičnosti na mojih rokah. Tudi moja molitev je čista.

18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

Oh zemlja, ne pokrij moje krvi in naj moj jok nima prostora.

19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

Tudi sedaj, glej, moja priča je v nebesih in moje pričevanje je na višini.

20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

Moji prijatelji me zasmehujejo, toda moje oko izliva solze k Bogu.

21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

Oh, da bi se nekdo lahko potegoval za človeka pri Bogu, kakor se človek poteguje za svojega bližnjega!

22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

Ko pride nekaj let, potem bom šel pot, od koder se ne bom vrnil.