Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
А Јов одговори и рече:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Слушао сам много таквих ствари; сви сте досадни тешиоци.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Хоће ли бити крај празним речима? Или шта те тера да тако одговараш?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
И ја бих могао говорити као ви, да сте на мом месту, гомилати на вас речи и махати главом на вас,
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
Могао бих вас храбрити устима својим, и мицање усана мојих олакшало би бол ваш.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Ако говорим, неће одахнути бол мој; ако ли престанем, хоће ли отићи од мене?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
А сада ме је уморио; опустошио си сав збор мој.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Навукао си на ме мрштине за сведочанство; и моја мрша подиже се на ме, и сведочи ми у очи.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Гнев Његов растрже ме, ненавиди ме, шкргуће зубима на ме, поставши ми непријатељ сева очима својим на ме.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Разваљују на ме уста своја, срамотно ме бију по образима, скупљају се на ме.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Предао ме је Бог неправеднику, и у руке безбожницима бацио ме.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Бејах миран и затре ме, и ухвативши ме за врат смрска ме и метну ме себи за белегу.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Опколише ме Његови стрелци, цепа ми бубреге немилице, просипа на земљу жуч моју.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Задаје ми ране на ране, и удара на ме као јунак.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Сашио сам кострет по кожи својој, и уваљао сам у прах славу своју.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Лице је моје подбуло од плача, на веђама је мојим смртни сен;
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Премда нема неправде у рукама мојим, и молитва је моја чиста.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
Земљо, не криј крв што сам пролио, и нека нема места викању мом.
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
И сада ето је на небу сведок мој, сведок је мој на висини.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Пријатељи се моји подругују мном; око моје рони сузе Богу.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
О да би се човек могао правдати с Богом, као син човечији с пријатељем својим!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Јер године избројане навршују се, и полазим путем одакле се нећу вратити.
