Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
A Jov odgovori i reèe:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Slušao sam mnogo takih stvari; svi ste dosadni tješioci.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Hoæe li biti kraj praznijem rijeèima? ili šta te tjera da tako odgovaraš?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
I ja bih mogao govoriti kao vi, da ste na mom mjestu, gomilati na vas rijeèi i mahati glavom na vas,
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
Mogao bih vas hrabriti ustima svojim, i micanje usana mojih olakšalo bi bol vaš.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Ako govorim, neæe odahnuti bol moj; ako li prestanem, hoæe li otiæi od mene?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
A sada me je umorio; opustošio si sav zbor moj.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Navukao si na me mrštine za svjedoèanstvo; i moja mrša podiže se na me, i svjedoèi mi u oèi.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Gnjev njegov rastrže me, nenavidi me, škrguæe zubima na me, postavši mi neprijatelj sijeva oèima svojima na me.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Razvaljuju na me usta svoja, sramotno me biju po obrazima, skupljaju se na me.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Predao me je Bog nepravedniku, i u ruke bezbožnicima bacio me.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Bijah miran i zatr me, i uhvativši me za vrat smrska me i metnu me sebi za biljegu.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Opkoliše me njegovi strijelci, cijepa mi bubrege nemilice, prosipa na zemlju žuè moju.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Zadaje mi rane na rane, i udara na me kao junak.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Sašio sam kostrijet po koži svojoj, i uvaljao sam u prah slavu svoju.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Lice je moje podbulo od plaèa, na vjeðama je mojim smrtni sjen;
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Premda nema nepravde u rukama mojim, i molitva je moja èista.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
Zemljo, ne krij krvi što sam prolio, i neka nema mjesta vikanju mojemu.
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
I sada eto na nebu je svjedok moj, svjedok je moj na visini.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Prijatelji se moji podruguju mnom; oko moje roni suze Bogu.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
O da bi se èovjek mogao pravdati s Bogom, kao sin èovjeèiji s prijateljem svojim!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Jer godine izbrojene navršuju se, i polazim putem odakle se neæu vratiti.
