Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Porém Jó respondeu, dizendo:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Ouvi muitas coisas como estas; todos vós sois consoladores miseráveis.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Por acaso terão fim as palavras de vento? Ou o que é que te provoca a responderes?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Também eu poderia falar como vós, se vossa alma estivesse no lugar da minha alma; eu poderia amontoar palavras contra vós, e contra vós sacudir minha cabeça.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
Porém eu vos confortaria com minha boca, e a consolação de meus lábios serviria para aliviar.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Ainda que eu fale, minha dor não cessa; e se eu me calar, em que me alivio?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Na verdade agora ele me tornou exausto; tu assolaste toda a minha companhia.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Testemunha [disto é] que já me enrugaste; e minha magreza já se levanta contra mim para em meu rosto dar testemunho [contra mim].
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Sua ira me despedaça, e ele me odeia; range seus dentes contra mim; meu adversário aguça seus olhos contra mim.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Abrem sua boca contra mim; com desprezo esbofeteiam meu rosto, e todos se ajuntam contra mim.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Deus me entregou ao perverso, e me fez cair nas mãos dos malignos.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Tranquilo eu estava, porém ele me quebrantou; e pegou-me pelo pescoço, e me despedaçou; e fez de mim seu alvo de pontaria.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Seus flecheiros me cercaram-me, partiu meus rins, e não [me] poupou; meu fel derramou em terra.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Quebrantou-me de quebrantamento sobre quebrantamento; correu contra mim como um guerreiro.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Costurei saco sobre minha pele, e revolvi minha cabeça no pó.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Meu rosto está vermelho de choro, e minhas pálpebras estão escurecidas ao extremo;
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Apesar de não haver injustiça em minhas mãos, e de minha oração ser pura.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
Ó terra! Não cubras o meu sangue, e não haja lugar para meu clamor!
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Eis que mesmo agora minha testemunha está nos céus, e meu defensor nas alturas.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Meus amigos zombam de mim, [mas] meus olhos estão derramando para Deus.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Ah, se [fosse possível] defender a causa com Deus em favor do homem, como o filho do homem em favor de seu amigo!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Pois poucos anos restam, e seguirei o caminho [por onde] não voltarei.
