Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Então respondeu Job, e disse:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Tenho ouvido muitas coisas como estas: todos vós sois consoladores molestos.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Porventura não terão fim estas palavras de vento? ou que te irrita, para assim responderes?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Falaria eu também como vós falais, se a vossa alma estivesse em lugar da minha alma? ou amontoaria palavras contra vós, e menearia contra vós a minha cabeça?
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
Antes vos fortaleceria com a minha boca, e a consolação dos meus lábios abrandaria a dor.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Se eu falar, a minha dor não cessa, e, calando-me eu, que mal me deixa?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Na verdade, agora me molestou: tu assolaste toda a minha companhia.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Testemunha disto é que já me fizeste enrugado, e a minha magreza já se levanta contra mim, e no meu rosto testifica contra mim.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Na sua ira me despedaçou, e ele me perseguiu; rangeu os seus dentes contra mim: aguça o meu adversário os seus olhos contra mim.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Bocejam com a sua boca contra mim; com desprezo me feriram nos queixos, e contra mim se ajuntam todos.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Entrega-me Deus ao perverso, e nas mãos dos ímpios me faz cair.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Descançado estava eu, porém ele me quebrantou; e pegou-me pela cerviz, e me despedaçou; também me pôs por seu alvo.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Cercam-me os seus flecheiros; atravessa-me os rins, e não me poupa, e o meu fel derrama em terra.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Quebranta-me com quebranto sobre quebranto: arremete contra mim como um valente.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Cosi sobre a minha pele o saco, e revolvi a minha cabeça no pó.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
O meu rosto todo está descorado de chorar, e sobre as minhas pálpebras está a sombra da morte:
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Não havendo porém violência nas minhas mãos, e sendo pura a minha oração.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
Ah! terra, não cubras o meu sangue; e não haja lugar para o meu clamor!
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Eis que também agora está a minha testemunha no céu, e a minha testemunha nas alturas.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Os meus amigos são os que zombam de mim; os meus olhos se desfazem em lágrimas diante de Deus.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Ah! se se pudesse contender com Deus pelo homem, como o filho do homem pelo seu amigo!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Porque se passarão poucos anos; e eu seguirei o caminho por onde não tornarei.
