Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Respondens autem Job, dixit:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Audivi frequenter talia: consolatores onerosi omnes vos estis.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Numquid habebunt finem verba ventosa? aut aliquid tibi molestum est, si loquaris?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Poteram et ego similia vestri loqui, atque utinam esset anima vestra pro anima mea: consolarer et ego vos sermonibus, et moverem caput meum super vos;
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
roborarem vos ore meo, et moverem labia mea, quasi parcens vobis.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Sed quid agam? Si locutus fuero, non quiescet dolor meus, et si tacuero, non recedet a me.
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Nunc autem oppressit me dolor meus, et in nihilum redacti sunt omnes artus mei.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Rugæ meæ testimonium dicunt contra me, et suscitatur falsiloquus adversus faciem meam, contradicens mihi.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Collegit furorem suum in me, et comminans mihi, infremuit contra me dentibus suis: hostis meus terribilibus oculis me intuitus est.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Aperuerunt super me ora sua, et exprobrantes percusserunt maxillam meam: satiati sunt pœnis meis.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Conclusit me Deus apud iniquum, et manibus impiorum me tradidit.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Ego ille quondam opulentus, repente contritus sum: tenuit cervicem meam, confregit me, et posuit me sibi quasi in signum.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Circumdedit me lanceis suis; convulneravit lumbos meos: non pepercit, et effudit in terra viscera mea.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Concidit me vulnere super vulnus: irruit in me quasi gigas.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Saccum consui super cutem meam, et operui cinere carnem meam.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Facies mea intumuit a fletu, et palpebræ meæ caligaverunt.
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Hæc passus sum absque iniquitate manus meæ, cum haberem mundas ad Deum preces.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
Terra, ne operias sanguinem meum, neque inveniat in te locum latendi clamor meus:
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
ecce enim in cælo testis meus, et conscius meus in excelsis.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Verbosi amici mei: ad Deum stillat oculus meus:
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
atque utinam sic judicaretur vir cum Deo, quomodo judicatur filius hominis cum collega suo.
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Ecce enim breves anni transeunt, et semitam per quam non revertar ambulo.
