Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Respondens autem Iob, dixit:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Audivi frequenter talia, consolatores onerosi omnes vos estis.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Numquid habebunt finem verba ventosa? aut aliquid tibi molestum est si loquaris?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Poteram et ego similia vestri loqui: atque utinam esset anima vestra pro anima mea: Consolarer et ego vos sermonibus, et moverem caput meum super vos:
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
Roborarem vos ore meo: et moverem labia mea, quasi parcens vobis.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Sed quid agam? Si locutus fuero, non quiescet dolor meus: et si tacuero, non recedet a me.
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Nunc autem oppressit me dolor meus, et in nihilum redacti sunt omnes artus mei.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Rugæ meæ testimonium dicunt contra me, et suscitatur falsiloquus adversus faciem meam contradicens mihi.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Collegit furorem suum in me, et comminans mihi, infremuit contra me dentibus suis: hostis meus terribilibus oculis me intuitus est.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Aperuerunt super me ora sua, et exprobrantes percusserunt maxillam meam, saciati sunt pœnis meis.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Conclusit me Deus apud iniquum, et manibus impiorum me tradidit.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Ego ille quondam opulentus repente contritus sum: tenuit cervicem meam, confregit me, et posuit me sibi quasi in signum.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Circumdedit me lanceis suis, convulneravit lumbos meos, non pepercit, et effudit in terra viscera mea.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Concidit me vulnere super vulnus, irruit in me quasi gigas.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Saccum consui super cutem meam, et operui cinere carnem meam.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Facies mea intumuit a fletu, et palpebræ meæ caligaverunt.
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Hæc passus sum absque iniquitate manus meæ, cum haberem mundas ad Deum preces.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
Terra ne operias sanguinem meum, neque inveniat in te locum latendi clamor meus.
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Ecce enim in cælo testis meus, et conscius meus in excelsis.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Verbosi amivi mei: ad Deum stillat oculus meus.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Atque utinam sic iudicaretur vir cum Deo, quomodo iudicatur filius hominis cum collega suo.
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Ecce enim breves anni transeunt, et semitam, per quam non revertar, ambulo.
