Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
E GIOBBE rispose e disse:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Io ho più volte udite le stesse cose; Voi tutti [siete] consolatori molesti.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Finiranno mai le parole di vento? Ovvero, di che ti fai forte, che tu replichi [ancora?]
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Se l'anima vostra fosse nello stato dell'anima mia, Anch'io potrei parlar come voi, Mettere insieme parole contro a voi, E scuotervi il capo contra.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
[Ma anzi] io vi conforterei con la mia bocca, E la consolazione delle mie labbra rallenterebbe [il vostro dolore].
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Se io parlo, il mio dolore non però si rallenta; E se io resto [di parlare], quanto se ne partirà egli da me?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Certo, egli ora mi ha straccato; E tu mi hai, [o Dio], diserta tutta la mia brigata.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
E mi hai fatto diventar tutto grinzo, [Il che] è un testimonio [del mio male]; La mia magrezza si leva contro a me, [e] mi testifica contra in faccia.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
L'ira sua [mi] ha lacerato, ed egli procede contro a me da avversario; Egli digrigna i denti contro a me; Il mio nemico appunta i suoi occhi in me.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Hanno aperta la bocca contro a me, Mi hanno battuto in su le guance per vituperio, Si sono adunati insieme contro a me.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Iddio mi ha messo in poter del perverso, E mi ha fatto cader nelle mani degli empi.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Io era in istato tranquillo, ed egli mi ha rotto; E presomi per lo collo, mi ha tritato, E mi ha rizzato per suo bersaglio.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
I suoi arcieri mi hanno intorniato; Egli mi trafigge le reni, e non mi risparmia punto; Egli mi ha sparso in terra il mio fiele.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Egli mi rompe di rottura sopra rottura, Egli mi corre addosso come un possente [uomo].
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Io ho cucito un sacco sopra la mia pelle, Ed ho lordato il mio splendore nella polvere.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
La mia faccia è sucida di piangere, E l'ombra della morte [è] in su le mie palpebre;
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Quantunque non vi [sia] violenza nelle mie mani, E la mia orazione [sia] pura.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
O terra, non nascondere il sangue sparso da me; E [se così è], il mio grido non abbia luogo.
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Eziandio ora, ecco, il mio testimonio [è] ne' cieli; Il mio testimonio [è] ne' [luoghi] sovrani.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
O miei oratori, o amici miei, L'occhio mio si volge lagrimando a Dio.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Oh! potesse pur l'uomo piatire con Dio, Come un uomo col suo compagno!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Perciocchè i [miei] brevi anni se ne vanno forniti; Ed io me ne vo per un sentiero, onde non tornerò più.
