< Jób 16 >

1 A odpovídaje Job, řekl:
Hiob antwortete und sprach:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Dergleichen habe ich vieles gehört, leidige Tröster seid ihr insgesamt.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Sind die windigen Reden nun zu Ende? oder was reizt dich zum Erwidern?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Auch ich könnte sprechen wie ihr, wäre euch nur zu Mute, wie mir zu Mute ist, könnte Reden wider euch zusammendrechseln und den Kopf über euch schütteln,
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
euch stärken mit meinem Mund, und meiner Lippen Beileid sollte lindern!
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Mag ich reden - mein Schmerz wird nicht gelindert, und unterlasse ich's - was wird dann von mir weichen?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Hat er doch nunmehr meine Kraft erschöpft - verödet hast du meinen ganzen Kreis,
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
hast mich gepackt, das muß als Zeugnis gelten! Mein eignes Siechtum tritt wider mich auf, ins Angesicht hinein verklagt es mich.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Sein Grimm zerfleischt und befehdet mich, er fletscht gegen mich seine Zähne; als mein Widersacher wetzt er seine Augen wider mich.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Man reißt gegen mich das Maul auf, schlägt mich schmählich auf die Wangen; insgesamt rotten sie sich gegen mich zusammen.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Gott giebt mich Frevlern preis und in der Gottlosen Hände stürzt er mich.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Ich lebte ruhig, da zerschmetterte er mich, packte mich beim Genick und schüttelte mich und stellte mich als Zielscheibe für sich auf.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Es umschwirren mich seine Pfeile; erbarmungslos spaltet er meine Nieren, gießt auf die Erde meine Galle.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Bresche auf Bresche legt er in mich, stürmt gegen mich an wie ein Kriegsheld.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Härenes Gewand habe ich um meine Haut genäht, habe in den Staub mein Horn gebohrt.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Mein Antlitz ist hochgerötet vom Weinen, und tiefes Dunkel ruht auf meinen Wimpern,
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
obwohl kein Frevel an meinen Händen, und mein Gebet lauter ist.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
O Erde, bedecke nicht mein Blut! Mein Wehruf finde keine Ruhestatt!
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Schon jetzt ist im Himmel mein Zeuge, und mein Bürge in der Höhe.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Meine Freunde spotten mein - zu Gott blickt thränend mein Auge empor,
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
daß er dem Manne Recht schaffe gegen Gott und zwischen dem Menschen und seinem Freund entscheide.
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Denn nur noch wenige Jahre werden kommen, und den Pfad ohne Rückkehr muß ich wandeln.

< Jób 16 >