Jób 16

1 A odpovídaje Job, řekl:

Darauf erwidert Job und spricht:

2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

"Desgleichen hörte ich schon viel; ihr alle seid mir leidige Tröster.

3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

Sind zweckvoll windige Worte? Oder, was zwingt dich, daß du Rede stehst?

4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

Wie ihr, so könnte ich auch reden, wärt ihr an meiner Stelle. Ich übertrumpfte euch durch Worte, und schüttelte bloß mit dem Kopfe über euch.

5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

Mit meinem Munde tröstete ich euch, doch Mitleid hielte meine Lippen an.

6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

Wenn aber ich jetzt rede, so wird mein Schmerz doch nicht gelindert. Und unterlaß ich es, was nur verliere ich?

7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

So hat man also mich besiegt. Du hast mir das verwirrt, was für mich zeugt,

8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

hast wehrlos mich gemacht. - Zum Kläger ward er mir und trat mir gegenüber; er sagte mir ins Angesicht, ich löge.

9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

Er rümpft die Nase und befeindet mich und knirscht mit seinen Zähnen wider mich, und als mein Feind rollt er die Augen gegen mich.

10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

Sie sperren gegen mich den Mund weit auf und schlagen mich gar schmählich auf die Wangen; dabei ergänzen sie sich gegenseitig wider mich.

11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

Dem Bösewicht gibt Gott mich preis; durch Frevler Hände macht er meine Wunde aufbrechen.

12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

Ich lebte ruhig. Da kam im Sturm er gegen mich, ergriff mich an dem Nacken, warf mich hin und machte mich für sich zur Zielscheibe.

13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

Die Pfeile schwirren um mich her. Er spaltet meine Nieren schonungslos und schüttet meine Galle auf den Boden.

14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

Er bricht mir Bresche ein um Bresche und rennt gleich einem Kriegsheld wider mich.

15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

Da habe ich das Trauerkleid mir angenäht und in den Staub mein Horn gebohrt.

16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

Vom Weinen rot ist mein Gesicht, und meine Augen sind umflort.

17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

Und doch war schuldlos meine Hand, aufrichtig immer mein Gebet.

18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

Du, Erde, decke nicht mein Blut, und meinem Klageruf sei keine Schranke!

19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

Im Himmel gibt's für mich noch Zeugen und Eideshelfer in den Höhen.

20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

Fürsprecher sind mir meine Sitten. Mein Auge weint zu Gott,

21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

daß er dem Manne Recht verschaffe gegen Gott, so, wie man's bei den Menschen macht und seinesgleichen.

22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

Denn wenig Jahre noch, dann walle ich auf einem Pfade ohne Wiederkehr."