Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Et Job répondit et dit:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Je n'ai que trop entendu de pareils discours; vous êtes tous des consolateurs fâcheux!
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Mettra-t-on fin à ces propos en l'air? Ou pourquoi cette aigreur dans tes réponses?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Moi aussi, je pourrais parler comme vous, si seulement vous étiez à ma place! Je pourrais contre vous assembler des paroles, et faire sur vous des hochements de tête;
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
je pourrais vous fortifier de la bouche, et remuer les lèvres pour calmer votre peine.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
[Mais!.] parler, ne calmera pas ma peine, et me taire, ne l'éloignera pas de moi.
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Oui, déjà Il m'a tout épuisé, et Il a désolé toute ma maison.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Tu m'as réduit à un état qui dépose contre moi; mon aspect s'élève pour me calomnier, et m'accuser en face.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Sa colère me déchire et me poursuit, Il grince les dents contre moi, mon ennemi, Il lance sur moi des regards acérés.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Ils ouvrent contre moi une large bouche, et frappent mes joues de coups outrageants; ensemble ils se liguent contre moi.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Dieu me livre à la merci du méchant, et Il me jette aux mains des impies.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Je vivais tranquille, et Il m'a brisé, et, me saisissant au col, Il m'a mené battant, et m'a dès-lors pris pour son point de mire;
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
de toutes parts sur moi ses traits fondirent, Il me perça les reins sans pitié, et fit couler ma bile sur la terre;
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Il m'enfonça, faisant brèche sur brèche, et me donna l'assaut, comme un guerrier.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Je cousis un cilice à ma peau, et je plongeai mon front dans la poudre.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Mon visage est tout rougi de pleurs, et la nuit de la mort couvre mes paupières:
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
cependant ma main ne retient rien d'injuste, et ma prière est pure.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
Terre, ne recouvre pas mon sang! et qu'aucun de tes lieux n'arrête mes cris!…
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Encore à présent, voici, j'ai dans les Cieux mon témoin, et mon avocat dans les lieux très-hauts.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
En mes amis je trouve des moqueurs; c'est vers Dieu que se tournent mes yeux en pleurs,
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
afin qu'il prononce pour l'homme contre Dieu, et pour l'enfant de l'homme contre ses amis.
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Mes quelques années avancent, et je vais franchir un chemin, par lequel je ne reviendrai pas.
