Jób 16

1 A odpovídaje Job, řekl:

Job reprit la parole et dit:

2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

De tels discours, j’en ai entendu beaucoup: vous êtes tous de pauvres consolateurs.

3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

Y aura-t-il une fin à ces paroles qui sonnent creux? Qu’est-ce donc qui te contraint de répliquer?

4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

Moi aussi, je pourrais parler comme vous, si seulement vous étiez à ma place; je pourrais aligner des paroles contre vous et hocher la tête à votre sujet.

5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

Je vous donnerais du réconfort avec ma bouche, et le mouvement de mes lèvres serait votre soulagement.

6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

Maintenant; si je parle, ma douleur n’en sera pas adoucie; si je m’abstiens, me lâchera-t-elle pour cela?

7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

Oui, à l’heure présente Dieu m’a exténué; tu as jeté le trouble dans tout mon entourage.

8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

Tu m’as couvert de rides qui sont autant de témoins à charge; ma maigreur elle-même me trahit et dépose contre moi.

9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

Sa fureur me déchire, me traite en ennemi; il grince des dents contre moi: mon adversaire darde sur moi ses regards.

10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

Ils ouvrent contre moi une bouche béante, ils me frappent ignominieusement sur les joues: en bande ils s’attroupent autour de moi.

11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

Le Tout-Puissant me livre à des écervelés; il me jette en proie aux mains des méchants.

12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

Je vivais paisible, et il m’a broyé; il m’a saisi par la nuque et mis en pièces; il m’a dressé comme une cible à ses coups.

13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

Ses archers me cernent de toutes parts; sans pitié il me perce les reins, répand à terre mon fiel.

14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

Il ouvre en moi brèche sur brèche, il court sur moi comme un guerrier puissant.

15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

J’Ai cousu un cilice sur ma peau desséchée et traîné mon front dans la poussière.

16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

J’Ai le visage tout bouffi par les pleurs; une nuit noire s’étend sur mes paupières.

17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

Et aucune injustice ne souille mes mains! Et ma prière a toujours été pure!

18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

O terre, ne recouvre pas mon sang! Qu’aucun obstacle n’arrête mes cris!

19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

Dès maintenant j’ai un témoin pour moi dans les cieux, un répondant dans les régions supérieures.

20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

Mes amis se raillent de moi: c’est vers Dieu que s’élèvent mes yeux baignés de larmes,

21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

pour qu’il soit lui-même arbitre entre l’homme et Dieu, entre le fils de l’homme et son semblable.

22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

Car ce peu d’années vont s’écouler, et je prendrai un chemin par où je ne repasserai point.