Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Et Job répondit et dit:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
J’ai entendu bien des choses comme celles-là; vous êtes tous des consolateurs fâcheux.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Y aura-t-il une fin à [ces] paroles de vent? Qu’est-ce qui t’irrite, que tu répondes?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Moi aussi, je pourrais parler comme vous; si votre âme était à la place de mon âme, je pourrais entasser des paroles contre vous et secouer ma tête contre vous!
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
[Mais] je vous fortifierais de ma bouche, et la consolation de mes lèvres allégerait [vos douleurs].
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Si je parle, ma douleur n’est pas allégée; et si je me tais, s’éloignera-t-elle de moi?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Mais maintenant, il m’a fatigué…: tu as dévasté toute ma famille;
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Tu m’as étreint, c’est un témoignage, et ma maigreur se lève contre moi, elle dépose, à ma face, contre moi.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Sa colère me déchire et me poursuit; il grince des dents contre moi; [comme] mon adversaire, il aiguise contre moi ses yeux.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Ils ouvrent contre moi leur bouche, ils me frappent les joues avec mépris; ils s’attroupent contre moi.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Dieu m’a livré à l’inique, et m’a jeté entre les mains des méchants.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
J’étais en paix, et il m’a brisé; il m’a saisi par la nuque et m’a broyé, et m’a dressé pour lui servir de but.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Ses archers m’ont environné; il me perce les reins et ne m’épargne pas; il répand mon fiel sur la terre.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Il fait brèche en moi, brèche sur brèche; il court sur moi comme un homme fort.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
J’ai cousu un sac sur ma peau, et j’ai dégradé ma corne dans la poussière.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Mon visage est enflammé à force de pleurer, et sur mes paupières est l’ombre de la mort,
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Quoiqu’il n’y ait pas de violence dans mes mains, et que ma prière soit pure.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
Ô terre, ne recouvre pas mon sang, et qu’il n’y ait pas de place pour mon cri!
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Maintenant aussi, voici, mon témoin est dans les cieux, et celui qui témoigne pour moi est dans les lieux élevés.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Mes amis se moquent de moi… vers Dieu pleurent mes yeux.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Que n’y a-t-il un arbitre pour l’homme auprès de Dieu, et pour un fils d’homme vis-à-vis de son ami!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Car les années s’écoulent dont on peut compter le nombre, et je m’en vais dans le chemin [d’où] je ne reviendrai pas.
