Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
But Job answered and said:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Of such things as these I have heard enough! Miserable comforters are ye all!
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Will there ever be an end to words of wind? What stirreth thee up, that thou answerest?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
I also might speak like you, If ye were now in my place; I might string together words against you, And shake my head at you.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
I would strengthen you with my mouth, And the consolation of my lips should sustain you.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
If I speak, my grief is not assuaged; And if I forbear, it doth not leave me.
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
For now He hath quite exhausted me; Thou hast desolated all my house!
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Thou hast seized hold of me, and this is a witness against me; My leanness riseth up and testifieth against me to my face.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
His anger teareth my flesh, and pursueth me; He gnasheth upon me with his teeth; My adversary sharpeneth his eyes upon me.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
They gape for me with their mouths; In scorn they smite me on the cheek; With one consent they assemble against me.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
God hath given me a prey to the unrighteous, And delivered me into the hands of the wicked.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
I was at ease, but he hath crushed me; He hath seized me by the neck, and dashed me in pieces; He hath set me up for his mark.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
His archers encompass me around; He pierceth my reins, and doth not spare; He poureth out my gall upon the ground.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
He breaketh me with breach upon breach; He rusheth upon me like a warrior.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
I have sewed sackcloth upon my skin, And thrust my horn into the dust.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
My face is red with weeping, And upon my eyelids is deathlike darkness.
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Yet is there no injustice in my bands. And my prayer hath been pure.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
O earth! cover not thou my blood, And let there be no hiding-place for my cry!
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Yet even now, behold, my witness is in heaven, And he who knoweth me is on high.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
My friends have me in derision, But my eye poureth out tears unto God.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
O that one might contend for a man with God, As a man contendeth with his neighbor!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
For when a few years shall have passed, I shall go the way whence I shall not return.
