Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Then Job answered and said,
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
I have heard many such things: miserable comforters [are] ye all.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Shall vain words have an end? or what emboldeneth thee that thou answerest?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
I also could speak as ye [do: ] if your soul were in my soul’s stead, I could heap up words against you, and shake mine head at you.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
[But] I would strengthen you with my mouth, and the moving of my lips should asswage [your grief].
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Though I speak, my grief is not asswaged: and [though] I forbear, what am I eased?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
But now he hath made me weary: thou hast made desolate all my company.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
And thou hast filled me with wrinkles, [which] is a witness [against me: ] and my leanness rising up in me beareth witness to my face.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
He teareth [me] in his wrath, who hateth me: he gnasheth upon me with his teeth; mine enemy sharpeneth his eyes upon me.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
They have gaped upon me with their mouth; they have smitten me upon the cheek reproachfully; they have gathered themselves together against me.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
God hath delivered me to the ungodly, and turned me over into the hands of the wicked.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
I was at ease, but he hath broken me asunder: he hath also taken [me] by my neck, and shaken me to pieces, and set me up for his mark.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
His archers compass me round about, he cleaveth my reins asunder, and doth not spare; he poureth out my gall upon the ground.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
He breaketh me with breach upon breach, he runneth upon me like a giant.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
I have sewed sackcloth upon my skin, and defiled my horn in the dust.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
My face is foul with weeping, and on my eyelids [is] the shadow of death;
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Not for [any] injustice in mine hands: also my prayer [is] pure.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
O earth, cover not thou my blood, and let my cry have no place.
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Also now, behold, my witness [is] in heaven, and my record [is] on high.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
My friends scorn me: [but] mine eye poureth out [tears] unto God.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
O that one might plead for a man with God, as a man [pleadeth] for his neighbour!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
When a few years are come, then I shall go the way [whence] I shall not return.
