Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
And Job answered and said,
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
I have heard many such things: grievous comforters are ye all.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Shall words of wind have an end? or what provoketh thee that thou answerest?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
I also could speak as ye: if your soul were in my soul's stead, I could join together words against you, and shake my head at you;
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
[But] I would encourage you with my mouth, and the solace of my lips should assuage [your pain].
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
If I speak, my pain is not assuaged; and if I forbear, what am I eased?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
But now he hath made me weary; ...thou hast made desolate all my family;
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Thou hast shrivelled me up! it is become a witness; and my leanness riseth up against me, it beareth witness to my face.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
His anger teareth and pursueth me; he gnasheth with his teeth against me; [as] mine adversary he sharpeneth his eyes at me.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
They gape upon me with their mouth; they smite my cheeks reproachfully; they range themselves together against me.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
God hath delivered me over to the iniquitous man, and hurled me into the hands of the wicked.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
I was at rest, but he hath shattered me; he hath taken me by the neck and shaken me to pieces, and set me up for his mark.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
His arrows encompass me round about, he cleaveth my reins asunder and doth not spare; he poureth out my gall upon the ground.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
He breaketh me with breach upon breach; he runneth upon me like a mighty man.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
I have sewed sackcloth upon my skin, and rolled my horn in the dust.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
My face is red with weeping, and on my eyelids is the shadow of death;
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Although there is no violence in my hands, and my prayer is pure.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
O earth, cover not my blood, and let there be no place for my cry!
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Even now, behold, my Witness is in the heavens, and he that voucheth for me is in the heights.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
My friends are my mockers; mine eye poureth out tears unto God.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Oh that there were arbitration for a man with God, as a son of man for his friend!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
For years [few] in number shall pass, — and I shall go the way [whence] I shall not return.
