Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Then Job, answering, said:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
I have often heard such things; you are all aggravating comforters.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Will there be no end to windy words? Or is it at all a burden to you, if you speak?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
I, too, can speak like you; and I also wish that your soul favored my soul. I would also comfort you with speeches and would wag my head over you.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
I would strengthen you with my mouth, and would move my lips, as if being lenient to you.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
But what can I do? When I am speaking, my grief will not be quiet; and if I am quiet, it will not withdraw from me.
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
But now my grief has crushed me, and all my limbs have been reduced to nothing.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
My wrinkles bear witness against me, and a liar rises up against my face, contradicting me.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
He has gathered together his fury towards me, and, threatening me, he has roared against me with his teeth; my enemy has beheld me with terrible eyes.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
They have opened their mouths against me, and, reproaching me, they have struck me on the cheek; they are nourished by my sufferings.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
God has confined me with the immoral, and he has delivered me into the hands of the impious.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
I, who once was wealthy, am now crushed. He has grabbed me by my neck; he has broken me and has placed me before him as a sign.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
He has surrounded me with his lances. He has severely wounded my lower back, he has not been lenient, and he has poured out my organs upon the earth.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
He has cut me with wound after wound. He has rushed upon me like a giant.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
I have sewn sackcloth over my skin, and I have covered my body with ashes.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
My face is swollen from weeping, and my eyelids have dimmed my vision.
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
These things I have endured without iniquity in my hand, while I held pure prayers before God.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
O earth, do not conceal my blood, nor let my outcry find a hiding place in you.
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
For behold, my witness is in heaven, and my confidante is on high.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
My friends are full of words; my eye rains tears upon God.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
And I wish that a man might be so judged before God, just as the son of man is judged with his assistant!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
For behold, a few years pass by, and I am walking a path by which I will not return.
