Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
Then Job answered and said,
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
I have heard many such things: Miserable comforters are ye all.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Shall vain words have an end? Or what provoketh thee that thou answerest?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
I also could speak as ye do; If your soul were in my soul’s stead, I could join words together against you, And shake my head at you.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
[But] I would strengthen you with my mouth, And the solace of my lips would assuage [your grief].
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Though I speak, my grief is not assuaged; And though I forbear, what am I eased?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
But now he hath made me weary: Thou hast made desolate all my company.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
And thou hast laid fast hold on me, [which] is a witness [against me]: And my leanness riseth up against me, It testifieth to my face.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
He hath torn me in his wrath, and persecuted me; He hath gnashed upon me with his teeth: Mine adversary sharpeneth his eyes upon me.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
They have gaped upon me with their mouth; They have smitten me upon the cheek reproachfully: They gather themselves together against me.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
God delivereth me to the ungodly, And casteth me into the hands of the wicked.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
I was at ease, and he brake me asunder; Yea, he hath taken me by the neck, and dashed me to pieces: He hath also set me up for his mark.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
His archers compass me round about; He cleaveth my reins asunder, and doth not spare; He poureth out my gall upon the ground.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
He breaketh me with breach upon breach; He runneth upon me like a giant.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
I have sewed sackcloth upon my skin, And have laid my horn in the dust.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
My face is red with weeping, And on my eyelids is the shadow of death;
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Although there is no violence in my hands, And my prayer is pure.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
O earth, cover not thou my blood, And let my cry have no [resting]-place.
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Even now, behold, my witness is in heaven, And he that voucheth for me is on high.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
My friends scoff at me: [But] mine eye poureth out tears unto God,
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
That he would maintain the right of a man with God, And of a son of man with his neighbor!
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
For when a few years are come, I shall go the way whence I shall not return.
