Jób 16

1 A odpovídaje Job, řekl:

Da svarede Job og sagde:

2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

Jeg har hørt mange Ting som disse: I ere alle sammen besværlige Trøstere.

3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

Bliver der Ende paa Ord, som kun ere Vind? eller hvad ægger dig, at du svarer?

4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

Ogsaa jeg kunde tale som I, var kun eders Sjæl i min Sjæls Sted! jeg kunde sætte Ord sammen imod eder og ryste med Hovedet over eder.

5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

Jeg kunde styrke eder med min Mund, og mine Læbers Trøst kunde bringe Lindring.

6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

Vilde jeg tale, saa lindres min Smerte ikke; og vilde jeg lade være, hvad Lettelse finder jeg?

7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

Dog, nu har han gjort mig træt; du har ødelagt min hele Forsamling.

8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

Du har grebet mig, det blev et Vidne imod mig; og min Magerhed rejste sig imod mig, den taler imod mig.

9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

Hans Vrede har revet mig bort og forfulgte mig, han skar Tænder imod mig, som min Modstander stirrer han med sine Øjne imod mig.

10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

De opspilede deres Gab imod mig, de sloge mine Kinder med Forhaanelse, de flokkede sig til Hobe imod mig.

11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

Gud overantvordede mig til en uretfærdig og lod mig komme i de ugudeliges Hænder.

12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

Jeg var rolig; men han sønderrev mig og tog mig i Nakken og sønderslog mig og oprejste mig til en Skive for sig.

13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

Hans Skytter omringe mig, han sønderskærer mine Nyrer og sparer ikke, han udgyder min Galde paa Jorden.

14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

Han gennembryder mig med Stød paa Stød, han løber imod mig som en Krigshelt.

15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

Jeg syede Sæk omkring min Hud og lagde mit Horn i Støvet.

16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

Mit Ansigt blusser af Graad, og Dødens Skygge hviler over mine Øjenlaage,

17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

skønt ingen Uret er i mine Hænder, og min Bøn er ren.

18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

O Jord! skjul ikke mit Blod, og ingen Grænse være for mit Raab.

19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

Alt nu, se, i Himmelen er mit Vidne, og min Talsmand er i det høje.

20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

Mine Venner ere blevne mine Bespottere, med Taarer vender mit Øje sig til Gud,

21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

at han vilde skifte Ret mellem Manden og Gud, imellem Menneskets Barn og hans Næste.

22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

Thi faa Aar skulle endnu komme, saa gaar jeg bort ad en Vej, ad hvilken jeg ikke kommer tilbage.