Jób 16
1 A odpovídaje Job, řekl:
To naah Job mah,
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
to baktih loknawk ka thaih pop parai boeh; pathloephaih lok nang thuih o, toe poek amrosakkung ah ni na oh o boih.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Avang ai loknawk to boeng thai ai boeh maw? Tipongah maw lok pathim hanah misa na hoih o?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Kang doethaih ahmuen ah na oh o nahaeloe, na thuih o ih baktiah ka thuih thai toeng; lok hoi kang zoeh o thaih moe, lu kang haek o thuih thaih.
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
Toe ka pahni hoi tacawt pathloephaih lok mah nangcae poek mongsak hanah, thapaekhaih lok ni kang thuih o han.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Lok ka thuih cadoeh, ka nathaih hoihkhang ai; lokthui ai ah ka pauep cadoeh, hoih kuehaih om ai.
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Toe vaihi loe Anih mah kai angphosak boeh; ka imthung takoh boih nam rosak boeh.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Ka nganhin loe angcu boih boeh, nganhin angcu loe kai hnukung ah oh; kai loe ka zaek keng boeh, ka nganhin zaekhaih loe kai hnukung ah oh hanah mikhmai kangtong ah angdoet tahang.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Sithaw palungbethaih mah kai hae angsih pet pet moe, ang pacaekthlaek; haa ang kaek thuih; ka misa mah miktamai hoiah ang khet.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Nihcae mah pakha ang angh o thuih; nihcae loe nawnto amkhueng o moe, khet patoekhaih hoiah tangbaeng ah ang tabaeng o.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Anih mah Sithaw panoek ai kaminawk ban ah ang paek moe, kahoih ai kaminawk ban ah ang vah.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Kamongah ka oh naah, anih mah kai amrosak; tahnong ah ang patawnh moe, apet pat hanah ang thuek pacoengah, kah han patoep ih ahmuen maeto baktiah ang suek.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Kalii kaat kop anih ih kaminawk mah kai ang takui o khoep moe, tahmenhaih tawn ai ah kaeng ah ang thun o; kai ih ahmuet tui to long ah ang kraih pae.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Anih mah ahmaa maeto pacoeng maeto angsihsak moe, misatuh kami baktiah tha hoiah ang hmang.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Ka nganhin nuiah kazii to ka huih moe, kaimah ih taki to maiphu thungah ka phum.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Ka qah loiah ka mikhmai hae amro moe, ka miklakoek nuiah duekhaih to oh;
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
toe ka ban ah sethaih hmuen tidoeh om ai; lawk ka thuihaih loe ciim.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
Aw long, kai ih athii hae kraeng hmah; ka hanghaih lok loe natuek naah doeh anghak hmah nasoe!
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Khenah, vaihi kai hnukung van ah oh, kai angdoe haih kami doeh hmuensang ah oh.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Kam puinawk mah ang pahnui o thuih, kai loe mikkhraetui hoiah ni Sithaw hmaa ah ka oh.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Kami maeto mah ampui han tahmenhaih hnik pae baktih toengah, kami maeto mah Sithaw khaeah tahmenhaih na hni pae nahaeloe ka koeh.
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Saning akra ai ah, amlaem let han ai ih loklam to ka pazui han boeh.
