< Jób 15 >

1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Y respondió Elifaz Temanita, y dijo:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
¿Si responderá el sabio sabiduría ventosa, y henchirá su vientre de viento solano?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
¿Disputará con palabras inútiles, y con razones sin provecho?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Tú también disipas el temor, y disminuyes la oración delante de Dios.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Porque tu boca declaró tu iniquidad, pues has escogido el lenguaje de los astutos.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Tu boca te condenará, y no yo; y tus labios testificarán contra ti.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
¿Naciste tú primero que Adam? ¿y fuiste tú creado antes de los collados?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
¿Oíste tú el secreto de Dios, que detienes en ti solo la sabiduría?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
¿Qué sabes tú que no lo sabemos? ¿qué entiendes tú que no se halle en nosotros?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Entre nosotros también hay cano, también hay viejo, mayor en días que tu padre.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
¿En tampoco tienes las consolaciones de Dios; y tienes alguna cosa oculta acerca de ti?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
¿Por qué te toma tu corazón, y por qué guiñan tus ojos,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
Que respondas a Dios con tu espíritu, y saques tales palabras de tu boca?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
¿Qué cosa es el hombre para que sea limpio, y que se justifique el nacido de mujer?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
He aquí, que en sus santos no confía, y ni los cielos son limpios delante de sus ojos:
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
¿Cuánto más el hombre abominable y vil, que bebe como agua la iniquidad?
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Escúchame: mostrarte he, y contarte he lo que he visto:
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
Lo que los sabios nos contaron de sus padres; y no lo encubrieron:
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
A los cuales solos fue dada la tierra; y no pasó extraño por medio de ellos.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Todos los días del impío, él es atormentado de dolor, y el número de años es escondido al violento.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Estruendos espantosos tiene en sus oídos, en la paz le vendrá quien le asuele.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Él no creerá que ha de volver de las tinieblas, y siempre está mirando la espada.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Desasosegado viene a comer siempre, porque sabe que le está aparejado día de tinieblas.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Tribulación y angustia le asombrará, y se esforzará contra él, como un rey aparejado para la batalla.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Porque él extendió su mano contra Dios, y contra el Todopoderoso se esforzó.
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
El le encontrará en la cerviz, en lo grueso de los hombros de sus escudos.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Porque cubrió su rostro con su gordura: e hizo arrugas sobre los ijares.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
Y habitó las ciudades asoladas, las casas inhabitadas, que estaban puestas en montones.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
No enriquecerá, ni será firme su potencia, ni extenderá por la tierra su hermosura.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
No se escapará de las tinieblas: la llama secará su renuevo, y con el aliento de su boca perecerá.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
No será afirmado: en vanidad yerra: por lo cual en vanidad será trocado.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Él será cortado antes de su tiempo, y sus renuevos no reverdecerán.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
El perderá su agraz, como la vid; y como la oliva derramará su flor.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Porque la compañía del hipócrita será asolada: y fuego consumirá las tiendas de cohecho.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Concibieron dolor, y parieron iniquidad: y las entrañas de ellos meditan engaño.

< Jób 15 >