< Jób 15 >
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Entonces Elifaz, el temanita, respondió y dijo:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
“¿Acaso un hombre sabio respondería con un ‘conocimiento’ tan vacío que no es más que un montón de aire caliente?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
No discutiría con discursos inútiles usando palabras que no hacen ningún bien.
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Pero tú estás acabando con el temor de Dios y destruyendo la comunión con él.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Son tus pecados los que están hablando, y estás eligiendo palabras engañosas.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Tu propia boca te condena, no yo; tus propios labios testifican contra ti.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
“¿Fuiste tú el primero en nacer? ¿Naciste antes de que se crearan las colinas?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
¿Estabas allí escuchando en el consejo de Dios? ¿Acaso la sabiduría sólo te pertenece a ti?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
¿Qué sabes tú que nosotros no sabemos? ¿Qué entiendes tú que nosotros no entendamos?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
¡Tenemos entre nosotros ancianos, canosos, mucho mayores que tu padre!
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
“¿Las comodidades que Dios proporciona son demasiado pocas para ti? ¿No te bastan las suaves palabras de Dios?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
¿Por qué te dejas llevar por tus emociones?
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
¿Por qué tus ojos relampaguean de ira, que te vuelves contra Dios y te permites hablar así?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
¿Quién puede decir que está limpio? ¿Qué ser humano puede decir que hace lo correcto?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Mira, Dios ni siquiera confía en sus ángeles: ¡ni siquiera los seres celestiales son puros a sus ojos!
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
¡Cuánto menos puros son los que están sucios y corrompidos, bebiendo en el pecado como si fuera agua!
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
“Si estás dispuesto a escucharme, te lo mostraré. Te explicaré mis ideas.
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
Esto es lo que han dicho los sabios, confirmado por sus antepasados,
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
aquellos a quienes sólo se les dio la tierra antes de que los extranjeros estuvieran allí.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
“Los malvados se retuercen de dolor toda su vida, durante todos los años que sobreviven estos opresores.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Sonidos aterradores llenan sus oídos, e incluso cuando piensan que están a salvo, el destructor los atacará.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
No creen que escaparán de la oscuridad; saben que una espada los espera.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Vagan en busca de comida, preguntando dónde está. Saben que su día de oscuridad está cerca.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
La miseria y el tormento los abruman como a un rey que se prepara para la batalla.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Agitan sus puños en la cara de Dios, desafiando al Todopoderoso,
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
atacándolo insolentemente con sus escudos.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
“Han engordado en su rebeldía, sus vientres se han hinchado de grasa.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
Pero sus ciudades quedarán desoladas; vivirán en casas abandonadas que se desmoronan en ruinas.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Perderán sus riquezas, su riqueza no perdurará, sus posesiones no se extenderán por la tierra.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
“No escaparán de la oscuridad. Como un árbol cuyos brotes se consumen en un incendio forestal, el soplo de Dios lo hará desaparecer.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Que no confíen en cosas sin valor, porque su recompensa será inútil.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Esto se pagará por completo antes de que llegue su hora. Son como las ramas de los árboles que se marchitan,
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
como las vides que pierden sus uvas inmaduras, o los olivos que pierden sus flores.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Porque los que rechazan a Dios son estériles, y el fuego quemará las casas de los que aman los sobornos.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Planean problemas y producen el mal, dando lugar al engaño”.