Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Potem je odgovoril Elifáz Temánec in rekel:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
»Mar naj moder človek izreka prazno znanje in svoj trebuh napolnjuje z vzhodnikom?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Mar naj razpravlja z nekoristnim govorjenjem? Ali z govori, s katerimi ne more storiti ničesar dobrega?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Da, ti zametuješ strah in zadržuješ molitev pred Bogom.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Kajti tvoja usta izrekajo tvojo krivičnost in ti izbiraš jezik prebrisanega.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Tvoja lastna usta te obsojajo in ne jaz. Da, tvoje lastne ustnice pričujejo zoper tebe.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Mar si ti prvi človek, ki je bil rojen? Ali si bil narejen pred hribi?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Mar si slišal Božjo skrivnost? In ali sebi zadržuješ modrost?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
Kaj ti veš, kar mi ne vemo? Kaj razumeš, česar ni v nas?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Z nami so sivolasi in zelo stari možje, precej starejši od tvojega očeta.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Ali so Božje tolažbe zate majhne? Je s teboj kakršnakoli skrita stvar?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Zakaj te tvoje srce odnaša? In ob čem tvoje oči mežikajo,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
da svojega duha obračaš zoper Boga in takšnim besedam dopuščaš iziti iz svojih ust?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
Kaj je človek, da bi bil čist? In ta, ki je rojen iz ženske, da bi bil pravičen?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Glej, zaupanja ne polaga v svoje svete. Da, nebo ni čisto v njegovem pogledu.
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
Kako mnogo bolj gnusen in umazan je človek, ki pije krivičnost kakor vodo?
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Pokazal ti bom, poslušaj me. To, kar sem videl, bom oznanil.
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
To, kar so modri možje povedali od svojih očetov in tega niso skrili,
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
katerim samim je bila dana zemlja in noben tujec ni šel med njimi.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Zloben človek se muči z bolečino vse svoje dni in število let je skrito zatiralcu.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Grozen zvok je v njegovih ušesih. V uspevanju bo nadenj prišel uničevalec.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Ne verjame, da se bo vrnil iz teme in meč čaka nanj.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Naokoli tava za kruhom, rekoč: ›Kje je?‹ Ve, da je ob njegovi roki pripravljen dan teme.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Stiska in tesnoba ga bosta preplašili. Prevladali bosta zoper njega kakor kralj, pripravljen na bitko.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Kajti svojo roko izteguje zoper Boga in se krepi zoper Vsemogočnega.
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
On steče nadenj, celó na njegov vrat, na debele izbokline njegovih ščitov,
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
ker svoj obraz pokriva s svojo mastnostjo in na svojih ledjih nabira sloje tolšče.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
Prebiva v zapuščenih mestih in hišah, ki jih noben človek ne naseljuje, ki so pripravljene, da postanejo ruševine.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Ne bo bogat, niti se ne bo njegovo imetje nadaljevalo, niti svoje popolnosti na zemlji ne bo podaljšal.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
Iz teme ne bo odšel. Plamen bo posušil njegove mladike in z dihom svojih ust bo odšel proč.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Kdor je zaveden naj ne zaupa v ničnost, kajti ničnost bo njegovo povračilo.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Dovršeno bo pred njegovim časom in njegova veja ne bo zelena.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Svoje nezrelo grozdje bo otresel kakor trta in svoj cvet bo odvrgel kakor oljka.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Kajti skupnost hinavcev bo zapuščena in ogenj bo použil šotore podkupovanja.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Spočenjajo vragolijo in rodijo ničnost in njihov trebuh pripravlja prevaro.«
