Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
А Елифас Теманац одговори и рече:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Хоће ли мудар човек казивати празне мисли и пунити трбух ветром источним,
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Препирући се говором који не помаже и речима које нису ни на шта?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
А ти уништаваш страх Божји и укидаш молитве к Богу.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Јер безакоње твоје показују уста твоја, ако и јеси изабрао језик лукав.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Осуђују те уста твоја, а не ја; и усне твоје сведоче на те.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Јеси ли се ти први човек родио? Или си пре хумова саздан?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Јеси ли тајну Божију чуо и покупио у себе мудрост?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
Шта ти знаш што ми не бисмо знали? Шта ти разумеш што не би било у нас?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
И седих и старих људи има међу нама, старијих од оца твог.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Мале ли су ти утехе Божије? Или имаш шта сакривено у себи?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Што те је занело срце твоје? И што севају очи твоје,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
Те обраћаш против Бога дух свој и пушташ из уста својих такве речи?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
Шта је човек, да би био чист, и рођени од жене, да би био прав?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Гле, не верује свецима својим, и небеса нису чиста пред очима Његовим;
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
А камоли гадни и смрдљиви човек, који пије неправду као воду?
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Ја ћу ти казати, послушај ме, и приповедићу ти шта сам видео,
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
Шта мудраци казаше и не затајише, шта примише од отаца својих,
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
Којима самим дана би земља, и туђин не прође кроз њу.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Безбожник се мучи свега века свог, и насилнику је мало година остављено.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Страх му зуји у ушима, у мирно доба напада пустошник на њ.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Не верује да ће се вратити из таме, одсвуда привиђа мач.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Тумара за хлебом говорећи: Где је? Зна да је за њ спремљен дан тамни.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Туга и невоља страше га, и наваљују на њ као цар готов на бој.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Јер је замахнуо на Бога руком својом, и Свемогућем се опро.
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
Трчи исправљена врата на њ с многим високим штитовима својим.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Јер је покрио лице своје претилином, и наваљао сало на бокове своје.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
И седео је у градовима раскопаним и у кућама пустим, обраћеним у гомилу камења.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Неће се обратити нити ће остати благо његово, и неће се раширити по земљи добро његово.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
Неће изаћи из мрака, огранке његове осушиће пламен, однеће га дух уста његових.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Нека се не узда у таштину преварени, јер ће му таштина бити плата.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Пре свог времена свршиће се, и грана његова неће зеленети.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Откинуће се као с лозе незрео грозд његов и пупци ће се његови као с маслине побацати.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Јер ће опустети збор лицемерски, и огањ ће спалити шаторе оних који примају поклоне.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Зачињу невољу и рађају муку, и трбух њихов саставља превару.
