Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
A Elifas Temanac odgovori i reèe:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Hoæe li mudar èovjek kazivati prazne misli i puniti trbuh svoj vjetrom istoènijem,
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Prepiruæi se govorom koji ne pomaže i rijeèima koje nijesu ni na što?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
A ti uništavaš strah Božji i ukidaš molitve k Bogu.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Jer bezakonje tvoje pokazuju usta tvoja, ako i jesi izabrao jezik lukav.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Osuðuju te usta tvoja, a ne ja; i usne tvoje svjedoèe na te.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Jesi li se ti prvi èovjek rodio? ili si prije humova sazdan?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Jesi li tajnu Božiju èuo i pokupio u sebe mudrost?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
Šta ti znaš što mi ne bismo znali? šta ti razumiješ što ne bi bilo u nas?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
I sijedijeh i starijeh ljudi ima meðu nama, starijih od oca tvojega.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Male li su ti utjehe Božije? ili imaš što sakriveno u sebi?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Što te je zanijelo srce tvoje? i što sijevaju oèi tvoje,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
Te obraæaš protiv Boga duh svoj i puštaš iz usta svojih take rijeèi?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
Šta je èovjek, da bi bio èist, i roðeni od žene, da bi bio prav?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Gle, ne vjeruje svecima svojim, i nebesa nijesu èista pred oèima njegovijem;
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
Akamoli gadni i smrdljivi èovjek, koji pije nepravdu kao vodu?
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Ja æu ti kazati, poslušaj me, i pripovjediæu ti što sam vidio,
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
Što mudarci kazaše i ne zatajiše, što primiše od otaca svojih,
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
Kojima samijem dana bi zemlja, i tuðin ne proðe kroz nju.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Bezbožnik se muèi svega vijeka svojega, i nasilniku je malo godina ostavljeno.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Strah mu zuji u ušima, u mirno doba napada pustošnik na nj.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Ne vjeruje da æe se vratiti iz tame, otsvuda priviða maè.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Tumara za hljebom govoreæi: gdje je? Zna da je za nj spremljen dan tamni.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Tuga i nevolja straše ga, i navaljuju na nj kao car gotov na boj.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Jer je zamahnuo na Boga rukom svojom, i svemoguæemu se opro.
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
Trèi ispravljena vrata na nj s mnogim visokim štitovima svojim.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Jer je pokrio lice svoje pretilinom, i navaljao salo na bokove svoje.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
I sjedio je u gradovima raskopanijem i u kuæama pustijem, obraæenijem u gomilu kamenja.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Neæe se obratiti niti æe ostati blago njegovo, i neæe se raširiti po zemlji dobro njegovo.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
Neæe izaæi iz mraka, ogranke njegove osušiæe plamen, odnijeæe ga duh usta njegovijeh.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Neka se ne uzda u taštinu prevareni, jer æe mu taština biti plata.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Prije svojega vremena svršiæe se, i grana njegova neæe zelenjeti.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Otkinuæe se kao s loze nezreo grozd njegov i pupci æe se njegovi kao s masline pobacati.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Jer æe opustjeti zbor licemjerski, i oganj æe spaliti šatore onijeh koji primaju poklone.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Zaèinju nevolju i raðaju muku, i trbuh njihov sastavlja prijevaru.
