Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Então Elifaz, o temanita, respondeu, dizendo:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Por acaso o sábio dará como resposta vão conhecimento, e encherá seu ventre de vento oriental?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Repreenderá com palavras que nada servem, e com argumentos que de nada aproveitam?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Porém tu destróis o temor, e menosprezas a oração diante de Deus.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Pois tua perversidade conduz tua boca, e tu escolheste a língua dos astutos.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Tua boca te condena, e não eu; e teus lábios dão testemunho contra ti.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Por acaso foste tu o primeiro ser humano a nascer? Ou foste gerado antes dos morros?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Ouviste tu o segredo de Deus? Reténs tu [apenas] contigo a sabedoria?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
O que tu sabes que nós não saibamos? [O que] tu entendes que não tenhamos [entendido]?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Entre nós também há os que tenham cabelos grisalhos, também há os que são muito mais idosos que teu pai.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Por acaso as consolações de Deus te são poucas? As mansas palavras voltadas a ti?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Por que o teu coração te arrebata, e por que centelham teus olhos,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
Para que vires teu espírito contra Deus, e deixes sair [tais] tais palavras de tua boca?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
O que é o homem, para que seja puro? E o nascido de mulher, para que seja justo?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Eis que [Deus] não confia em seus santos, nem os céus são puros diante de seus olhos;
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
Quanto menos o homem, abominável e corrupto, que bebe a maldade como água?
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Escuta-me; eu te mostrarei; eu te contarei o que vi.
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
(O que os sábios contaram, o que não foi encoberto por seus pais,
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
A somente os quais a terra foi dada, e estranho nenhum passou por meio deles):
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Todos os dias do perverso são sofrimento para si, o número de anos reservados ao opressor.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Ruídos de horrores estão em seus ouvidos; até na paz lhe sobrevém o assolador.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Ele não crê que voltará da escuridão; ao contrário, a espada o espera.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Anda vagueando por comida, onde quer que ela esteja. Ele sabe que o dia das trevas está prestes a acontecer.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Angústia e aflição o assombram, [e] prevalecem contra ele como um rei preparado para a batalha;
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Porque ele estendeu sua mão contra Deus, e se embraveceu contra o Todo-Poderoso,
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
Corre contra ele com [dureza] de pescoço, e como seus escudos grossos e levantados.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Porque cobriu seu rosto com sua gordura, e engordou as laterais de seu corpo.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
E habitou em cidades desoladas cidades, em casas desabitadas; que estavam prestes a desmoronar.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Ele não enriquecerá, nem seu patrimônio subsistirá, nem suas riquezas se estenderão pela terra.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
Não escapará das trevas; a chama secará seus ramos, e ao sopro de sua boca desparecerá.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Não confie ele na ilusão para ser enganado; pois a sua recompensa será nada.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Não sendo ainda seu tempo, ela se cumprirá; e seu ramo não florescerá.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Sacudirá suas uvas antes de amadurecerem como a vide, e derramará sua flor como a oliveira.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Pois a ajuntamento dos hipócritas será estéril, e fogo consumirá as tendas do suborno.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Eles concebem a maldade, e dão à luz a perversidade; e o ventre deles prepara enganos.
