Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Tad Elifas no Temanas atbildēja un sacīja:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Vai tad gudram vīram būs runāt tukšas domas un savu sirdi pildīt ar vēju?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Pārmācīt ar vārdiem, kas nepieklājās, un ar valodu, kur labums neatlec?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Tiešām, tu iznīcini Dieva bijāšanu un nicini pielūgšanu Dieva priekšā.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Jo tava mute parāda tavu noziegumu, un tu esi uzņēmies runāt, kā gudrinieki runā.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Tava mute tevi pazudina, un ne es; tavas lūpas pret tevi dod liecību.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Vai tu esi tas pirmais cilvēks piedzimis, vai tu esi dzemdināts, pirms kalni bija?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Vai tu esi dzirdējis Dieva apslēpto padomu, vai tu gudrību esi iezīdis?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
Ko tu zini, ko mēs nezinātu, ko tu proti, un mēs to neprastu?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Arī mūsu starpā ir sirmi un veci, kas ilgāki dzīvojuši, nekā tavs tēvs.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Vai Dieva iepriecināšanas priekš tevis mazas, un vārds, laipnīgi uz tevi runāts?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Kāpēc tava sirds tevi tā apmāna, kāpēc tavas acis tā spulgo,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
Ka tavas dusmas ceļas pret Dievu un izverd tādu valodu no tavas mutes?!
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
Kas ir cilvēks, ka tas būtu šķīsts, un ka būtu taisns, kas no sievas dzimis?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Redzi, Saviem svētiem Viņš neuztic un debesis nav šķīstas priekš Viņa acīm.
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
Ne nu vēl tas negantais un samaitātais cilvēks, kas netaisnību dzer kā ūdeni.
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Es tev stāstīšu, klausies mani, un es tev teikšu, ko esmu redzējis,
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
Ko gudrie stāstījuši no saviem tēviem un nav slēpuši, -
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
Tiem vien zeme bija dota, un svešinieks viņu starpā nebija nācis, -
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Bezdievīgais mokās visu mūžu, un briesmīgais, cik tam gadi nolikti.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Viņa ausīs skan briesmas, pašā mierā viņam uzbrūk postītājs.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Viņš neuzticās iznākt no tumsības; jo zobens uz viņu gaida.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Viņš skraida šurp un turp pēc maizes, kur varētu dabūt; viņš zin tumsības dienu sev tuvu klātu.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Bēdas un izbailes viņu biedē, viņu pārvar kā ķēniņš, uz kaušanos gatavs.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Jo viņš izstiepa savu roku pret Dievu un cēlās pret to Visuvareno.
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
Viņš skrēja pret Viņu ar pašu galvu, ar savu priekšturamo bruņu biezām pumpām.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Viņš savu vaigu tauki izbaroja un kopa resnu vēderu.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
Viņš dzīvoja izpostītās pilsētās un namos, kur nebija jādzīvo, kuriem nolemts būt par akmeņu kopām.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
(Tāpēc) viņš nepaliks bagāts, un viņa manta nepastāvēs, un viņa laime neizplētīsies virs zemes.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
Viņš no tumsības ārā neiznāks, liesma izkaltēs viņa zarus, caur Dieva mutes dvašu viņš aizies.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Lai viņš nepaļaujas uz nelietību, ar to viņš pieviļas; jo nelietība būs viņa alga.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Tā alga nāks priekšlaiku, un viņa zars nezaļos.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Viņš zaudēs kā vīna koks savus ķekarus un nometīs kā eļļas koks savus ziedus.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Jo bezdievīgo saime paliks neauglīga, un uguns norīs dāvanu ņēmēju dzīvokļus.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Tie ir grūti ar netaisnību un dzemdē postu, un savām sirds domām tie pieviļas.
